Milí rodičové, prarodičové, tety i strýcové, zdravíme vás všechny, kteří nás budete číst. V této části blogu se dozvíte, co jsme dělaly, když jste nás neměli pod dohledem :-).
Milí rodičové, prarodičové, tety i strýcové, zdravíme vás všechny, kteří nás budete číst. V této části blogu se dozvíte, co jsme dělaly, když jste nás neměli pod dohledem :-).
Červenec v Deloitte
Milí rodičové, prarodičové, tety i strýcové, zdravíme vás všechny, kteří nás budete číst. V této části blogu se dozvíte, co jsme dělaly, když jste nás neměli pod dohledem :-).
Školáci měli první měsíc prázdnin, a tak se nás v koutku scházelo víc, přišly k nám i “starší” děti, od kterých jsme se měly co učit a taky nám s ledasčím pomohly. Ráno jsme hrály seznamovačky, abychom věděly, jak si máme mezi sebou říkat a abychom se nestyděly. Po zdravé svačince, kterou nám s sebou přichystáte, pravidelně vyrážíme ven ve žlutých slušivých vestičkách, aby nás naše hlídací tety na hřišti neztratily z očí.
V horkých letních dnech se nám útočištěm stala blízká hřiště, kde se vyblbneme, nadýcháme čerstvého vzduchu a po cestě si říkáme a učíme se spoustu věcí o všem kolem nás - o přírodě, o dopravních prostředcích, o zeleném a červeném panáčkovi na semaforu a rozhlížení, o bagru, jeřábu, míchačce, náklaďáku a dalších strojích, které pracují hned vedle a spoustu dalších věcí (o nich zase příště)... Dneska bychom vám chtěly říct o hřišti v Rajské zahradě.
Je to tam prostě super! Sice je to hřiště pro menší děti, ale ani my větší jsme se tady nenudily. Už umíme přečíst mapku hřiště, co se tu smí a nesmí a všechny cedule jsme ukazovaly a vysvětlovaly menším. Učily jsme je, jak se sami rozhoupou na houpačce, že se na klouzačce nemusí bát jet bez držení za ruku a oni nám zase připomněly, že písek není jen pro prťata. Stavěly jsme bábovičky, kterým jsme vyhrožovaly, že jestli se nepovedou, tak do Prahy nepojedou, skákaly jsme panáka, prodávaly jsme zmrzlinu a jiné mňamky v domečku, osedlaly jsme si pár koníků, koloběžek a motorek a běhaly jsme jako o závod. Až nám kolikrát byl čas na to všechno krátký.
Na oběd pochodujeme zpátky levá pravá, abyste si nás mohli vyzvednout a vychutnali jsme si společné jídlo. A samozřejmě, abychom vás mohly zahltit lavinou povídání o tom, co jsme zažily!
Odpoledne, když nás vracíte, máme společné odpočívání, kdy nám naše tety čtou pohádky. Jsme tak unavení z dopoledního programu, že se některým z nás podaří usnout. Na to máme speciálně oddělenou místnost, hned vedle té na hraní. Po čtení a odpočinku se přesouváme zpátky do našeho hracího koutku, kde jsme v kuchyňce uvařily už nespočet jídel, která byste nedokázali ani vymyslet, vyráběly jsme semafory a značky, povídaly jsme si, kam plánujeme jet na dovolenou a kde už jsme byly, kde máme babičku s dědou, co pěstují na zahrádce, jaká mají domácí zvířata a k čemu je využíváme.
Zažily jsme i pár deštivých dnů, kdy jsme nemohly jít ven, ale to nám vůbec nevadilo! Tety nás totiž vzaly do parádní tělocvičny. Ta se v malou chvíli proměnila v taneční studio, kde všechny Elzy z ledového království vše proměňovaly v led, kluci cvičili draka a malá opičátka probíhala opičí dráhu. Pak jsme zkoušely, jak se pracuje na zahradě, jak zasazujeme semínka a rostlinky, pak je zaléváme a okopáváme, kontrolujeme jak rostou, a nakonec sbíráme a trháme plody naší práce do košíku. Jo a taky jsme si zkoušely, jak se dojí kravička!
Milí rodičové, koutek je prostě super! I když to někdy vypadá, že za žádnou cenu s cizíma dětma a tetami v koutku zůstat nechceme, vězte, že málokomu z nás se nakonec chce odejít domů. Už teď se těšíme na další dobrodružství!
Lucy, Anet a Janča